Aktuality

Správa Národního parku Šumava od roku 2005 pokácela více než 62 tisíc suchých stromů, které stály podél značených turistických tras, cyklostezek, cyklotras a běžeckých tras. Jednalo se o souše, které se nacházely v takovém stádiu tlení, že u nich hrozil pád. V této činnosti, tedy ve snižování rizika pádu souší, Správa pokračuje i letos, když za půl roku porazila přes 6000 suchých stromů.

Nejen pro ochranu vzácných druhů rostlin i živočichů, ale také pro pestrou a zdravou krajinu, která je odolnější vůči extrémům způsobovaným změnou klimatu, je klíčová ochrana přírody na rozsáhlejším území. Právě takovou představují čtyři národní parky a dvacet šest chráněných krajinných oblastí, které dnes v České republice fungují. O tom, jaká je současnost i budoucnost velkoplošné ochrany přírody, diskutovali odborníci, zastánci i odpůrci chráněných oblastí na semináři Ministerstva životního prostředí (MŽP) „Chráněná území – nejúspěšnější model ochrany přírody“, který proběhl 13. června v Poslanecké sněmovně.

Rozhledna Poledník byla v pondělí svědkem „oživování“ mrtvých částí stromů. Deset umělců, ať už profesionálů, tak i mladých, začínajících malířů ze Základní umělecké školy z Volar, pod vedením Víta Pavlíka, pomalovali uschlé, nahrubo opracované části kmenů. Ty budou v nejbližších týdnech rozmístěny před informační a návštěvnická centra Správy Národního parku Šumava, aby uměleckou formou připomínaly letošní tematický rok tlejícího dřeva.

Ponechávání tlejícího dřeva v lesích není jen výsadou bezzásahových zón území národního parku Šumava. Ty se aktuálně rozkládají na zhruba 43 procentech rozlohy parku. Na většině plochy Národního parku Šumava se tak v současnosti zasahuje a proto je o to více důležité ponechávat určitý objem dřevní hmoty v lesních porostech.

Byla to jedna ze zlomových událostí, které směrovaly vývoj divoké přírody na Šumavě. Od prvního velkoplošného rozpadu lesa v historii České republiky, který vlivem silné gradaci lýkožrouta smrkového, zvaného kůrovec, probíhal v oblasti Modravských slatí, tedy od vrcholů Mokrůvek, přes Špičník, Blatný vrh až do Podroklaní, uplynulo už třicet let. Tehdy to laická i odborná veřejnost vnímala jako tragédii, ze které se lesy na Šumavě nevzpamatují. Ovšem stačilo dát přírodě jen trochu času, aby nám sama řekla, že tomu tak není.

Vydra říční je chráněným druhem, který je veřejností přijímán rozporuplně. Na jedné straně jihneme nad její roztomilostí a hravostí, kterou mimo jiné představil ve filmovém Večerníčku Vydrýsek režisér Václav Chaloupek. Na druhou stranu je nenáviděna především chovateli ryb a rybáři, kterým dokáže působit škody na rybích obsádkách v rybnících a řekách.

Správa Národního parku Šumava si jako letošní téma vybrala tlející dřevo. Odumírající nebo odumřelé dřevo v šumavských lesích je typickým znakem v bezzásahových zónách národního parku nebo v přírodních rezervacích chráněné krajinné oblasti.