Další informace k péči o bezlesí
Tradiční zemědělství výraznou měrou přispělo k malebnému rázu horské krajiny a podpořilo vznik bohatých lučních biotopů s výskytem mnoha vzácných druhů. Nelesní enklávy luk a pastvin utvářené činností člověka výrazně obohacují diverzitu druhů i stanovišť jinak převážně lesnatého území Šumavy.
Současná praxe péče o bezlesí se neobejde bez úzké spolupráce Správy NPŠ s místními farmáři, kteří na pozemcích hospodaří. Šetrná zemědělská údržba krajiny je dlouhodobě nejjistějším prostředkem pro zachování cenných druhů a společenstev vázaných na bezlesí. Značné přírodní hodnoty území jsou zase prostředkem pro získání dotací, bez nichž by zemědělství v neúrodné horské krajině bylo udržitelné jen s velkými obtížemi.
Menší podíl ploch s nejcennějšími stanovišti a výskytem ohrožených druhů je udržován pomocí speciálních managementů podporovaných z dotačních programů. Hlavně se jedná o Program péče o krajinu a Program obnovy přirozených funkcí krajiny, které zaštiťuje MŽP.
Zemědělská činnost na území NP je umožněna zejména systémem finanční podpory ze strany státu a EU. V rámci systému LPIS je zemědělsky obhospodařováno přes 40% z celkové plochy bezlesí na území NP, o které pečuje více než 80 zemědělských subjektů. Zhruba 2 300 ha je využíváno pro pastvu a 2 500 ha je primárně koseno. Převážnou část pastvy využívá skot, menší podíl připadá na ovce, koně, případně kozy.
Vlastníkem větší části zemědělsky využívaných pozemků je stát a péče o ně přísluší Správě NPŠ. Tyto pozemky Správa pronajímá zemědělským subjektům, a zároveň určuje management, který je pro tyto plochy ideální. Nezanedbatelná část zemědělské půdy je majetkem obcí a také soukromých vlastníků a společností, kde Správa NPŠ vhodný management může pouze doporučit. Klíčová je zde komunikace se zemědělci,
Velkým nešvarem současného zemědělského hospodaření ve vztahu k ochraně přírody je především stejnorodost managementu spočívající ve velkých pastevních areálech, které nezohledňují mozaikovitost a pestrost biotopů. To má nepříznivý vliv na maloplošná společenstva a lokality vzácných druhů, jež vyžadují různý způsob a intenzitu údržby. Velké plochy s jednotným režimem jsou úplným opakem rozmanité péče o krajinu z doby tradičního hospodaření a jsou v rozporu s potřebami ochrany přírody. Tento palčivý problém se Správa NP snaží řešit jednáními se zemědělskými subjekty a úpravami managementu podle potřeb jednotlivých stanovišť.
Realizace speciálních managementů je zajišťována dodavatelsky, službami hrazenými převážně z dotačních zdrojů resortu MŽP nebo SFŽP. Hlavní pozornost je věnována jak stanovištím druhově bohatých smilkových luk, tak i dalším významným biotopům vřesovišť, nevápnitých mechových slatinišť a přechodových rašelinišť. Jako managementová opatření se zde uplatňují především extenzivní řízená pastva ovcí (případně kombinovaný způsob pastvy), ruční kosení nebo kosení lehkou mechanizací ve stanoveném období vegetační sezóny.
Důležitým předpokladem úspěchu většiny akcí je nenarušit vodní režim příslušného typu stanoviště. Pravidelně je touto formou zajišťována péče o populace zvláště chráněných rostlinných druhů jako je hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox, subsp. bohemica), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), prstnatec Traunsteinerův (Dactylorhiza traunsteineri) a další.
Tento typ mokřadů byl v minulosti často udržován tradičními zemědělskými technologiemi. Jeho zachování není zpravidla možné zajistit bez aktivního managementu. Část těchto cenných lokalit je udržována v rámci speciálních managementů. Většinou jejich údržba představuje ruční kosení.
Dosud je však mnoho těchto mokřadů ponecháno ladem, případně jsou udržovány nevhodně, což vede k postupné degradaci společenstev a ochuzení biodiverzity.
Nové dotační tituly Agro-Envi umožňují údržbu podmáčených luk ruční sečí v rámci systému LPIS, což pro Správu NP představuje novou možnost, jak zajistit management na těchto cenných stanovištích.
Dalším prostředkem, který Správa využívá, je projekt OPŽP zaměřený na péči o bezlesí, v rámci něhož byla zavedena aktivní péče na mnoha plochách. Realizace revitalizačních opatření na obnovu vodního režimu je na bezlesí limitována vlastnickými poměry a prováděným zemědělským managementem.
Sukcesní plochy mají dnes různý charakter od raných stádií s roztroušenými mladými dřevinami po již vzrostlé zapojené porosty s charakterem lesa.
Ponecháním porostů se sukcesí dřevin jejich samovolnému vývoji je podporován přirozený proces návratu lesa.
Předlesní stádia pak představují specifický biotop významný zejména pro řadu živočišných druhů (např. jeřábek lesní). Nicméně, na mnoha místech tak mizí velmi cenná luční společenstva, často i se zvláště chráněnými druhy rostlin i živočichů.
Je potřeba citlivě vážit, kde ponechat volnou cestu pro růst nového lesa, a kde naopak chránit cenné bezlesí.
Nejvíce rozšířenou invazní rostlinou na Šumavě je lupina – vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), která se vyskytuje na některých místech v souvislých porostech.
Charakteristickým rysem lupiny je liniové šíření podél cest a vodních toků a zamoření intravilánu obcí. Porosty lupiny pak vytlačují konkurenčně slabší původní druhy rostlin, a navíc obohacují půdu o dusíkaté látky díky fixaci atmosférického dusíku pomocí symbiotických bakterií.Semena lupiny mají velmi vysokou klíčivost a v půdě setrvávají ve vitálním stavu i desítky let.
Opatření, kterým se Správa NP snaží s lupinou bojovat, spočívá v kosení nebo ještě lépe vytrhávání rostlin lupiny v době květu, tedy před tím, než stihne vytvořit semena.
Dalšími invazními rostlinami, které se vyskytují na území NP, je netýkavka žláznatá (Impatiens glanduliferra) a bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Výskyt těchto dvou druhů je ale mnohem menšího rozsahu než výskyt lupiny.
