Další informace k péči o lesy v Národním parku Šumava
Rozsáhle těžby v lesích doprovázející kolonizaci šumavských hor, vznik osad, toulavé sklářství a stavba plavebních kanálů znamenaly rozvoj osídlení Šumavy, ale také významné ovlivnění lesa těžbou.
Aplikace holosečného hospodaření s výraznou preferencí smrku eliminovalo dlouhodobě zastoupení ostatních dřevin a způsobilo rozsáhlá narušení lesních porostů Šumavy i ve druhé polovině 20. století. To je také důvodem, proč se vedle málo pozměněných lesů v Národním parku Šumava vyskytuje i velké množství relativně mladých velmi hustých a převážně smrkových lesních porostů.
Péče o les v Národním parku Šumava v částech určených aktivnímu managementu se proto soustřeďuje na přestavby lesních porostů.
Co to vlastně je? Úprava druhové skladby představuje zvyšování zastoupení stanovištně vhodných dřevin na úkor smrku a změna prostorové struktury znamená pestřejší střídání tlustých, tenkých, nízkých a vysokých stromů oproti jednotvárným porostům, přibližně stejně vysokých a tlustých stromů jednoho druhu na rozsáhlé ploše.
Přestavba lesních porostů vyžaduje pro své úspěšné uskutečnění poměrně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že se v národním parku často vyskytují narušení v podobě více či méně rozsáhlých polomů nebo gradace podkorního hmyzu (kůrovců) je postup přestaveb rovněž narušován.
I přes to se péče o les, kromě řešení následků větrných a hmyzích disturbancí zaměřuje, na stabilizaci a přestavbu lesních porostů.
Zejména na plochách, kde dojde k rychlejšímu rozpadu horní stromové vrstvy, využívá své pionýrské vlohy a doslova utlačuje ostatní dřeviny. To platí zejména o jedli a buku, které bez ochrany mateřského porostu nedokážou ve většině případů smrku konkurovat.
Proto je nevyhnutné pracovat v mladých lesních porostech, zde podporovat nesmrkové příměsi a vytvářet podmínky pro stabilizaci mladých stromů.
To je také důvod, proč se vedle intenzivních zásahů v mladých porostech aplikují také zásahy s variabilní intenzitou podporující vznik mozaiky různě hustých částí lesa, což vytváří příležitosti organizmům, které nemohou v příliš hustých porostech žít.
Péče o tyto lesní porosty tedy podporuje větší druhovou rozmanitost a přispívá k lepší odolnosti a stabilitě při narušeních, které horské lesy Šumavy často postihují.
