Vodní ekosystémy – další informace

Kromě velmi přísné ochrany rašelinných biotopů je zastavení odvodňování rašelinišť a jejich návrat k přirozenému režimu nejdůležitějším úkolem, který Správa NP plní v rámci Programu revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť již od roku 1999.

Odvodňované mokřady se totiž postupně mění – degradují a bez vrácení vody by postupně zanikly.

Revitalizační projekty řešily kromě „běžných“ systémů odvodňovacích příkopů i průmyslově těžené rašeliniště nebo ženijně technické zabezpečení hranice, které razantním způsobem přerušilo hydrologickou strukturu území.

Protože Správa NP má také svoje rybářské revíry, patří mezi povinnosti Správy také péče o ně. Snahou v posledních letech je útlum zarybňování a preference přirozeného vývoje rybí obsádky, spolu s útlumem sportovního rybolovu.

Pro ekosystém tekoucích vod je dále důležité, aby byla zabezpečena průchodnost vodních toků přes umělá vodní díla (fungujícími rybími přechody) a dostatečný průtok v úsecích toků pod odběrnými objekty malých vodních elektráren.

Z těchto důvodů Správa nepodporuje vznik nových staveb narušujících kontinuitu toku, vodní režim nebo omezujících funkci vodních ekosystémů (tj. odběry vody – MVE, zasněžování; nádrže). I v souvislosti s rostoucí rekreační zátěží je třeba neustále sledovat kvalitu vody, aby se případně podchytily a odstranily zdroje znečištění.

Navýšené hráze ať již kvůli plavení dříví nebo z důvodu chovu ryb jsou nyní respektovanou historickou úpravou jezer.

Historicky významné bývaly i další stojaté vody – nádrže sloužící k plavení dřeva, z nichž ovšem většina již je zarůstající.

Správa NP nepodporuje vznik nových nebo obnovu historických nádrží v územích, které jsou ponechány samovolnému vývoji. Současně ale stávající nádrže nebo náhony jsou udržovány jako zařízení sloužící ochraně přírody a krajiny, ochraně památek nebo jinému veřejnému zájmu (požární nádrže).

Historie odvodňování

Okolí rašelinišť i rašeliniště samotná byla tradičně odvodňována za účelem těžby rašeliny, kultivace zemědělské půdy nebo pro zvýšení produkce dřeva v podmáčených lesních porostech.

Inventarizační průzkumy provedené v uplynulých letech ukázaly, že odvodněním je na Šumavě v různé míře poznamenáno téměř 70 % rašelinišť. Intenzita odvodňování není naštěstí všude stejná a leckde drenážní systémy fungují jen málo nebo vůbec a některá rašeliniště jsou schopná samovolného oživení (regenerace).

Právě rozsah a intenzita zjištěných degradačních změn způsobených odvodněním byly hlavním impulsem pro zahájení programu „Revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť“ (dále jen Revitalizační program), který je na území národního parku Šumava realizován již od roku 1999.

Počátky revitalizací na Šumavě

První snahy omezit negativní dopady povrchového odvodnění se na území Národního parku Šumava objevily záhy po jeho vzniku počátkem 90. let.

První revitalizační opatření spočívala v pouhém zasypání kanálů přírodním materiálem a jejich efekt nebyl nijak výrazný. Postupem času však byly revitalizační postupy zdokonaleny a přizpůsobeny specifickým podmínkám montánních rašelinišť.

Revitalizační program